Tak po delší odmlce, způsobené přemírou školní docházky (bože už jen tři semestry a nazdar!), jsem se opět trochu dostala k dalšímu plánování naší veselky. No aby to bylo veselý, neb jsem teď nedávno obdržela takový ten pohled „zvednuté obočí, nejistý úsměv, pokyvování hlavou“ říkajíc „aha, nevadí“, když jsem se na otázku „A jakou barvu bude mít Vaše svatba?“ odvážila odpovědět: „Jé, to ještě NEVÍM.“ Moje představy o tom, jak jsem na koni a všechno zatím šlape jako hodinky je ta tam!