drobné epizodky (8/10)

Abych zaplnila to ticho po pěšině, kdy se po odeslání save-the-date’s (neboli předpozvánek) stále nic dalšího nehlo z místa a od minulého článku jsem na tom takřka stejně, říkala jsem si, že sepíšu pár vtipných až absurdních zážitků, poznatků a jiných blbostí, které by samostatně působily opuštěně, neb na článek by nevydaly a pravděpodobně by se tak ztratily v překladu – a to by byla přece škoda!

Reakce na samonté save-the-date’s už jsem zmiňovala minule, ale moje optimistická představa právě nezadaných o tom, jak potkají svou životní lásku třeba zítra, měla speciální ohlasy:

aneb

jiní na to šli rovnou jinak:

…

Píšem si takto jednou dopo se Zuzkou, pohodička, odpovídáme si s prodlevama, sem tam, … Dostaneme se k svatbě, na něco odpovídám a jdu nahoru do kuchyně nakrájet si papriku na sváču. Ještě si udělám čaj. Utřu trochu stůl. Vyklidím myčku. A jdu dolů zase ke komplu pokračovat v práci a pozvolném pokecu. A mezitím sem Zuzce způsobila trauma tím, že na její otázku života a smrti neodpověděla hned:

…

Píšem si s Petrou, ta se naráz ocitne studijně v USA ale „nou problem v květnu jsem zpět ready for svatba“. Zrovna to bylo v době mého dramatického shánění svatebních šatů a ona mi doporučila ze srandy a na relax mrknout na populární americký seriál „Say yes to the dress“. Příběhy rozmarných slečen s mnohdy nekonečným rozpočtem ve šlehačkách všech druhů. Jako žádnou mega podívanou nečekejte, ale někdy mi přijde vhod ujistit se, že jsem se ještě nezbláznila, nejsem nadmíru hysterická a jsem nohama pevně na zemi. Někdy je to k smíchu, někdy k pláči, ale jako v každé správné „reality show“ jsou vybírané extra blběny. Tak na zahnání nudy, najděte si na youtubku „say yes to the dress“.

…

Člověk by si myslel, že družičky budou happy a těšit se na šaty a tak, ale zjistila jsem, že pokud se jedná o 13-15 leté slečny, bude velký problém najít jedny společné, aby lahodily představám všech. Ještě jsme ani nezačaly.

„Ježiši fůůůj meruňková.. to je hnůůůs..“ (vyvracení očí)

„probohaaaa…“(vyvracení očí)

„A když už pudem teda nějaký vybrat?“ (leden, v obchodě maj bez rukávů leda tak vasila)

„Tak už pudem teda nějaký vybrat?“(březen, v obchodě právě už skončil výprodej zimních kabátů)

Ok, je květen, asi už teda vyrazíme.. (pomoc)

…

Moje cvičící snahy asi nepotřebuju ani komentovat. Postačí ilustrační obrázek.

Vesele kupím (i second-hand) dekorační věci na svatbu: od dřevěných koláčů po lucerny k princeznovským korunkám:

„A tyto ručně malovaný ramínka budou hezký na naše sváteční šaty… Jéé, tato papírová prostírání koupíme na dětský stůl…. No a vlastně si můžu koupit ten malířskej stojan taky, to pak nějak využijeme i na svatbě…  A tento starožitný rám použiju třeba na fotokoutek… Lásko, objednala jsem ten istax, chtěla bych tu knihu svatebčanů…. Pati, ale tu korunku nerozbij, ano, ta bude taky do fotokoutku… Hele, co maj všechno na Aliexpressu, to by se mi tam ták líbilo… Mrkni, taakovej mega nafukovací balonek se třpytkama! …“

Pronajala jsem si garáž. Je sice mamčina a taky to bude sloužit jako sklad mé budoucí dílny, ale momentálně tam všechny tyto srandy kupím. Budete mít pak někdo na půjčení dodávku?

…

Reakce na samotný blog jsou velmi pozitivní:

…

Dekorační obchod zaměřující se na svatby (a jejich organizování) pořádal jeden den blešák – vypravila jsem se tam první den celá natěšená. Vyprodávali nejrůznější možné dekorace (na stupnici kýče 1-10), porcelán, svíčky, ale i krásné broušené vintage sklo. Šla jsem dopo, abych se vyhla návalu, ale o zážitky ani tak nebyla nouze:

– I když bylo brzo a asi jen další tři zákaznice v krámě, nevraživost byla cítit na každém kroku. Po ukořistění několika hezkých křišťáových mís se mi dostalo pár závistivých pohledů „tak toto sem teda chtěla JÁÁÁ, ty čůzo.“

– „Druhá jakost svíček“ = klasické svíčky všemožných barev a velikostí s ťukancem 1mm za polovic, protože „to už poslouží jen tak na svícení doma, to nevěsty nechtějí“ 😀 Zjistila jsem že je více stupňů pefkecionismu (miláčku vidíš, jsem na spodní hranici).

– Znovu a po stoosmdesáte jsem se ujistila, že jsem aspoň trochu normální. Zatímco ostatním pod rukama mizely „úchvatné“ proutěné košíčky, pletené dečky a skleněné kamínky, já hrabala spíš porcelán a sklo. Ok. Ještě taky dvě písmenka. L a T. Jakože tak na stoleček. Přebarvím je a budou dokonalé. Ťuťu.

…

Holky, už se těšíte na házení kyticí?

P.S. Konec semestru se blíží. Tvořivé dílny coming soon.