Lucy

Jsem manželka, maceš a už i máma.

Osud mi do cesty přivedl skvělého muže, mou spřízněnou duši, mou druhou půlku. Spolu s ním mi do života přišly i dva úžasní ďáblíci. Od začátku bylo jasné, že to může být buď všechno, anebo nic. Tak jsem se po hlavě vrhla do nové a neznámé role maceš. Nejsem ani zlá macecha, ani teta, ani máma, prostě jen Lucka, co nejvíc kamarádka, no a pro pochopení ostatních zvenku říkáme vtipně maceš. Šest let jsme spolu všichni byli ve čtyřech, už skoro dva roky máme všichni stejný příjmení a pár týdnů už jsme v pěti. Rodina je pro mě vším a vždy na prvním místě.

Jsem ekomaniak.

Ale ekoextremista ne-e. Muže i děti jsem naučila třídit odpad, doma uklízíme eko-prostředkama, pereme v eko-prášku, používáme eko-kosmetiku. Na zahradě máme kompostér, na záhonku si pěstuju vlastní zeleninu a ovoce. Snažím se nebrat si v obchodě sáčky, nosím si své pytlíky a tašky, když je nouze, beru papírovou a využiju víckrát. Nakupujeme lokálně, v bio-kvalitě. Veškeré nemoci se snažíme podchytit bylinkami, čajem a odpočinkem. Obléčo mám ráda i z druhé ruky, je originální. Na druhou stranu… já nejím palmáč, ale zbytek rodiny do toho nenutím. Děti si rády koupí sladký cereálie nebo limonádu. Kolikrát je pro mě, hlavně v těhotenství, pohodlnější jet kamkoli autem, než šalinou. Lakuju si nehty. A tak dál. Když to vezmu kolem a kolem… Myslím, že jsem dál, než většina lidí v mém okolí, snažím se ulevit životnímu prostředí, jak jen umím, nekompromisní jsem v tom, že hledím na to, co doma jíme, ale taky občas ráda využiju komfortu toho, co dnešní doba nabízí. Ale nejsem pokrytec, abych to nepřiznala 🙂

Jsem architekta.

Ale víceméně jen titulem a kritickým okem. Šest let života jsem obětovala studiu architektury, i když už asi tak v půlce jsem věděla, že se tomu nikdy nebudu chtít věnovat – alespoň ne způsobem, který je dnes zavedený:

Na škole mě vždy spíš bavila ta umělecká, kreativní část, nicméně v reálu proces od návrhu po realizaci vypadá asi takto:

No a ve škole to fungovalo obdobně a to pro mě bylo docela utrpení. Proces jsem dokončila, radost rodičům jsem tím, věřím, udělala.. ale statiku Vám na barák fakt počítat nebudu. Čerpám z dějin, ráda se rozhlížím kolem sebe,  miluju starý nábytek, domy s duší a vysokými stropy nebo třeba ekologické novostavby. A interiéry. Prostor, kde žijeme, kde trávíme nejvíc času.

Jsem kreativní duše.

Od malička jsem chodila do všech možných tvořivých kroužků a keramik, výtvarku nadevšechno miluju. Nebojím se žádné výzvy a když mě něco nadchne, jsem schopná sednout k internetu nebo se sebrat a zajít do obchodu, nakoupit potřebné propriety a začít tvořit. Doma jsem si uzmula kus nepotřebného prostoru pod schodama a vytvořila si tam svoje království. Ať už jde o malování, šití na stroji, opracování dřeva, kouzla s papírem, a cokoli možné i nemožné – ničeho se nebojím! Myslím, že kdybych jednou chtěla otevřít nějaký výtvarný kroužek pro děti, nebude nouze o nápady ani materiál. Tímto směrem se zároveň nechávám unášet i stran své pracovní náplně, pokud se to tak dá nazvat, a momentálně se věnuju tvorbě svatebních oznámemí a různých dalších krásných tiskovin. Všechny lokální tvůrce a kreativce velmi podporuji a obdivuji za jejich odvahu věnovat se tomu, co je baví a co umí, protože si myslím, že v dnešním společnosti je velmi těžké obstát v levné konkurenci světových řetězců, natož se tím zvládnout uživit.

Miluju květiny.

A všechny rostliny jako takové. Bohužel se ale nemůžu nazvat ani zahradnicí ani rostlinným nerdem. Záhonky zvládám každý rok, i když rajčata zapomínám zastřihovat, dýně je rozlezlá po celé zahradě a trávník je plný mechu. Pokojovky mi zatím, až na jednu stálici, vždy přes zimu uhynuly. Ale nevzdávám se. Řezané květiny jsou mou vášní, naše paní květinářka pár domů pod námi mě ochotně nechává vázat si vlastní kytice. Život bez zeleně si nedovedu představit, zelená džungle je mou oázou.

Miluju moře, teplo a cestování.

Jsem vodní tvor, vody se nebojím, ráda se potápím, plavu, ráchám, nechám unášet vlnami. Dokázala bych si představit prožít život v teplých krajinách u pláže s noťasem na klíně, ale to bych tam neměla toho svýho muže ani děti. Tak se aspoň celou zimu těším, kdy už budu moct odhodit kabát a začnu nasávat vytoužené teplé sluneční paprsky. Jsem 100% teplomil a všechny naše cesty vedou do tepla, ať už do exotiky, k válení se u moře nebo do velkoměst, vyjímečně zůstáváme v našem mírném pásmu a jen ve velmi extrémních případech super levných letenek jsme se vydali i na sever, ale.. nebylo to ono.  Zatímco já ráda objevuju nové destinace, zbytku rodiny když se někde líbí, mohli by tam jezdit znovu a znovu do aleluja. A tak to střídáme.

Miluju jídlo a boty.

Zní to asi vtipně, ale ten, kdo mě zná, ví, že tyto dvě věci ke mně neodmyslitelně patří. Jsem gurmán a mlsoun, jídlo si umím náležitě užít a ocenit ho – to ale neznamená, že to musí být hogo fogo, naopak, ráda objevuju gastronomické perly i ve stánku na stojáka. A boty… každý má něco, no ne? Oblečená bych mohla chodit stále a jenom v černé, ale boty, ty budou vždycky něco speciálního, divokého, ulítlého, barevného, netradičního, nepochopitelného a pro některé mnohdy i nenositelného. Sen jsem si splnila pohádkovýma svatebníma lodičkama – více ve svatebním deníku 🙂