Zkušenosti a tipy z osobní perspektivy – na některé věci jsem přišla dřív, na některé později. U každé to probíhá jinak, každé určitě vyhovuje něco jiného… ale třeba tento můj výcuc někomu tu devítiměsíční cestu usnadní 🙂 V této části jsou takové ty klasiky jako jídlo / vitamíny / doktoři. V druhé části budu psát o svých osobních vychytávkách.
trimestry, měsíce, týdny, … jak to ty matky vlastně počítají?
Vždycky mě fascinovalo, když mi nějaká těhotná říkala, ve kterým je týdnu. To aby pak člověk rychle dělil čtyřma, aby se dopočítal toho měsíce, že? Dřív jsem to prostě neřešila, dneska to chápu. Raduju se z každýho týdne, každý týden (obzvlášť na začátku) je zázrak, všichni doktoři se ptají na týden, aplikace hlásí týdny… Tak proto ty matky přepínají do týdnů 🙂 Ale když se mě zeptá někdo „zvenčí“, jak jsem daleko, říkám měsíce. Pro kohokoli mimo těhotenství je to líp pochopitelné, sama jsem taková byla. Když někoho podcením, na ty týdny se doptá. A kolikrát mě samotnou překvapilo, když jsem v hlavě dělila čtyřma na správnou odpověď, jak daleko už jsem.
Trimestry jsou tři hlavní fáze těhotenství. U mě bych je charakterizovala asi takto:
- Zvracím jako o život, hubnu, únava, neschopnost něco pořádného dělat. (1.-3.měsíc)
- Lambáda, plno síly a elánu na všechno, prostě nepřemožitelná, přibírám pozvolna. (4.-6.)
- První třetina (7.) ještě stále lambáda, ale pak (8.+9.) strmý úbytek sil a brutální nárust kil. Fyzické schopnosti někam dojít (nedejbože se dobrovolně dlouze procházet) ubývají. Záda bolí, spát nejde.
těhotenský kurz
Hned zezačátku jsem odmítla navštěvovat kdykoli během oněch devíti měsíců jakékoli skupinové lekce nebo cvičení, není to nic pro mě. V průběhu mě ale různé dotazy napadaly, ně vždy jsem si u gynekoložky vzpomněla a hledat na internetových diskuzích je mor, nedělejte to. Ze samého hledání na mě jednou vyskočila reklama na online videokurz, který jsem po dlouhém prozkoumávání a studování autorů a obsahu rozhodla si zaplatit (pojišťovna mi přispěla tisíc, to bylo fajn zjištění) a rozhodně nelituju. Jasné, srozumitelné, bez zbytečné omáčky, ale stále racionální a s přirozeným, přátelským přístupem. Uklidní, vysvětlí, podpoří. A nemusela jsem chodit mezi cizí matky, pustit se to dá kdykoli a víckrát. Jediné, čeho lituju, že jsem na něj nenarazila dřív.
EDIT: asi měsíc před porodem jsme s mužem absolvovali víkendový kurz Jemného zrození – bylo to skvělé společné naladění se na porod a protože v Brně bylo vyprodáno, spojili jsme to s výletem do Pardubic. Prvotní ostych jsme hodili za hlavu, bylo tam asi 10 párů celého spektra existence – od lesní žínky s rumcajsem po pěstěnou barbie s fitnesschlapcem (my jsme někde uprostřed?:-) Bylo to super, rozhodně nelitujem, perfektně investované peníze, spousta zodpovězených otázek a hlavně to vůbec není tak ezo, jak to vypadá, v klidu a vzhůru do toho.
lékaři, stres, vyšetření, …
K doktorům spíše nechodím (prevenci nezanedbávám, ale nemoci většinou zvládnu s čajem a v posteli, maximálně přidám paralen) a naráz každý měsíc nástup do poradny – váha, moč, ultrazvuk – plus další „nutná“ vyšetření. Věděli jste, že žádná vyšetření během těhotenství nejsou povinná? Asi bych nad tím takto nepřemýšlela, kdyby se mi nejednou nestalo, že mi doktorka neuváženým sdělením vždy připravila nejmíň týden strachování, vyhledávání a breku, přičemž všechno z toho bylo zbytečné. Nejdřív to bylo málo červených krvinek, potom to bylo „máte tady jedny hodnoty hraniční, ale počkejte si ještě jak dopadne to další vyštření za 3 týdny“ (to se tak úplně lehce nečeká) , „něco tam vidím, ale to asi nic nebude“, … Tak pokud to asi nic nebude, asi o tom ani není potřeba mluvit, ne? Chápu, že dnes každý žaluje každého snad už za cokoli, takže mi musí být řečeno všechno, co by kdyby aby náhodou, ale určitá dávka citlivosti nebo umění věci říct a následně řádně vysvětlit, to by měl zvládat každý doktor bez rozdílu. Neumím si v tomto případě včas říct „prober se, nic se neděje“, trápím bobka svým strachem, můj muž mě trpělivě a stále uklidňuje, ale ty hormony a prvorodička dohromady.. to je kombinace za všechny prachy. Na příště už budu vědět, do čeho jdu a co vynechám, ale pro neznalé je to dokolaný byznys se strachem. Obrňte se.
jídlo
Pro takového mlsouna jako jsem já docela peklíčko. Až s pozitivním těhotenským testem jsem začala zjištovat, co všechno nesmím, rozuměj „neměla bych protože je tam většinou byť jen malé riziko nákazy nějakou chorobou, kterou já bych zvládla, ale bobek ne“ typu salmonela. Tady je výpis toho nejdůležitějšího, co se dotklo konkrétně (velmi bolestně) mě:
- syrové maso, takže všechno růžové – steaky, hambáče, tatarák, kachní prsa, … Ve dvou lepších podnicích jsem v půlce 8. měsíce poprosila personál, aby mi udělali hambáč well done a nebyl to problém. Zaslouženě jsem si pochutnala. Na stejka si počkám, těším se, tiše trpím.
- nepasterizované mléčné cokoli, zjednodušeně – české nedomácí sýry jsou všechny pasterizované, zahraniční speciality většinou ne. Oblíbený kozí sýr mi zůstal zapovězen.
- syrová vejce, jinými slovy všechna kromě úplně natvrdo. Hrůza, co jen o víkendu snídat? První tři měsíce jsem se neodvažovala nic pokoušet, to byl bobek nejcitlivější. Od druhého trimestru jsem si dělala omelety, případně volská oka na slanině s rozprclým žloutkem. Ve třetím trimestru jsem si nechala od muže dělat sušší míchačky.
- mořské plody, játra (ty normálně nejím, ale pár játrových knedlíčků ve vývaru u babičky na obědě je v pohodě!), některé ryby, atak dál.
Nejsem encyklopedie, ale toto pro mě je asi to nejzásadnější. Dovolila jsem si naopak víc mlsat, ale zas ne neřízeně, abych nebyla hned koule. Musím říct, že jídlo se mi hodně srovnalo. Poslouchala jsem tělo, na co má chuť, třeba jsem se ve velkém vrátila k mléčným výrobkům. Jím pomaleji, uvažuju o tom, co jím, bobek dá hned najevo, že už stačí, v podstatě se nejde přejíst (u mě zázrak). Žádné extra chutě jako okurky se šlehačkou se ale opravdu nekonaly.
vitamíny
I když se snažím mít pestrou stravu, vím jistě, že doporučené dávky všemožných vitaminů pro ideální vývoj plodu určitě pokrýt nezvládám a věřte mi, tohle si na triko žádná vzít nechce. Rozhodla jsem se, že i když normálně žádné doplňky stravy nepodporuju, zkusím najít něco, co by mi dávalo smysl. Klasické lékárenské mama přípravky jsem zavrhla hned, všechno samá umělina a penež jako želez. Po dlouhém bádání jsem našla vitamíny značky Viridian, kde mi šlo hlavně o čistotu obsahu a původu jednotlivých složek (příznivý dopad na charitu a životní prostředí jsou příjemným bonusem, to nebylo rozhodující).
Před otěhotněním jsem zobala Folic Acid, kyselinu listovou „pro lepší dělení buněk na podporu počátku těhotenství“, nakolik byl efekt spíš psychologický, než fyziologický, nevím 🙂 A pak jsem přesedlala na Pregnancy complex (60 kapslí = 1 měsíc). Doporučovaný doplňkový omega olej jsem chuťově nezvládla. Cena je vyšší, v porovnání s lékárenskými doplňky nicméně obdobná, navíc mi v prodejně hned při druhém nákupu nabídli věrnostní slevu 10%, že prý jsem tam nakupovala nedávno (jednou), a tak mi měsíční dávka vyjde na cca 500 Kč. K tomu mi doktorka doporučila ještě navíc jíst vitamin D – kosti / zuby / imunita.
Převzato z foractiv.cz, kde jsem je v Brně snad na jediném místě našla a nakupuju: 99% produktů značky Viridian Nutrition splňuje požadavky náročné kategorie čistoty KOSHER, všechny produkty jsou 100% bioaktivní, v kapslích rostlinného původu, bez použití problematických aditiv, 40% produktů je oficiálně certifikováno jako 100% organické (Soil Association). Všechny složky pocházejí z absolutně čistých zdrojů = NE genetické modifikace, NE ozařování, NE tablety.
sport a pohyb
Moje slabší stránka. Se sportem jsem na začátku úplně sekla. Člověk má strach, aby ten bobek nějak nevyskákal ven. Ono je to asi blbina, ale ta úzkost a starostlivost z „co kdyby náhodou“ byla obrovská. Posilka odpadla (to mi ani moc nevadilo, haha), z bazénu jsem měla strach kvůli možným infekcím (a první tři měsíce se stejně nedoporučuje), ale procházky a chození nám s mužem zůstalo. Musela jsem se taky vzdát bowlingu, ten prostě v těhotenství není vhodný vůbec, to jsem nesla těžce.
Dál pak až na velké naléhání mého muže (děkuju) jsem se s radostí v posledním trimestru vrátila k plavání, ono naopak toho chození pak ubývá, protože je čím dál náročnější a někdy až bolestivé (u mě půlka 8.měsíce a dál). Bonus ze života: není nic vtipnějšího než pokus dostat se v těhotenství do svých plavek. Něco mezi velrybou (břicho) a Pamelou Anderson (prsa) v plavkách, které praskají ve švech. Jednou jsem zvládla dvoudílné, i když prsa přetékala všemi směry, ale pak jsem uznala, že je načase koupit nový model, pokud to s tím plaváním myslím vážně. A myslela jsem, protože jak ta voda nadnáší, to je úplný nebe a neskutečná úleva. V Decathlonu jsem objevila i speciální „těhotenské plavky“, ale vůbec mi nesedly, tak jsem koupila obyčejné jednodílné, jen o dvě velikosti větší.
cestování
I když jsem cestovací závislák, nakonec jsem se rozhodla, že 9 měsíců vydržím a nikam nepoletíme (ve výsledku to samozřejmě bude další minimálně půlrok navíc). Názory jsou protichůdné, ve svém okolí mám jak bezproblémové zkušenosti se zaoceánskými lety, tak bohužel i ty smutné zkušenosti, kdy holky kvůli obyčejnému hodinovému přeletu nad Evropou potratily. Sama moje doktorka mi řekla, že můžu, protože mám je všechno v pořádku a procento rizika se udává jako malé, ale chtěla jsem si výtánout černýho petra? Nechtěla. Nebylo to pro mě v tu chvíli tak důležitý. V lednu jsem kupovala letenky na listopad do Istanbulu, v září jsem zjistilia, že jsem těhotná, a tak propadly, neletěli jsme. Nelituju, nevadí, poletíme jindy, život je před náma. Zákon schválnosti: ve chvíli, kdy jsem otěhotněla, naráz všechny letenky i možné snové destinace neuvěřitelně zlevnily (Barcelona – kde byl / právě je / nebo se chystá snad už každej můj fejsbukovej kámoš – Tel Aviv, Marakéš, …). Je mi jasné, že jak jen trochu na to cestování pomyslím, zas žádný nebudou.
PPP (aneb Poznámka Po Porodu) :D: chtěli jsme s dětmi zvládnout Vídeň ještě měsíc před termínem – to byla bohužel naivní představa, nebyla jsem vůbec schopná (a to nejsem žádná fňukna) dojít delší vzdálenosti, spaní bylo utrpení, neužila bych si to a byla bych za brzdu. Tak jsme to odpískali. Doporučuju užít výletování do toho 7. měsíce 🙂
oblečení
- 2x džíny s gumou v pase z Lidlu
- 3x těhotenský obyč triko s 3/4 rukávem z Lidlu a H&M
- 1x těhotenský punčocháče H&M
- 2x podprsenka
To je prosím můj basic seznam „speciálního“ těhotenského oblečení, které začne být potřeba mezi 3. – 4. měsícem (tak jsem to měla já). S jakým málem se dá vyžít, že? Podle mě ale fakt není nutný kupovat nic jinýho navíc, na všechno ostatní stačí sáhnout do zásob z doby před otěhotněním. Samozřejmě pokud bude mít některá největší buben uprostřed ledna, je to blbý, tady bude asi nějakej kabát potřeba, ale na můj úsek září-květen fakt v pohodě, v zimě jsem kabát dopla, na jaro už jsem bundičky doplnila teplým šálem, který jsem nechala volně viset přes břicho, když moc foukalo. Něchtěla jsem utrácet zbytečné peníze za něco, co bude mít tak krátký využití, a taky jsem tady tak úplně nehleděla na „původ“ věcí – jsou z klasického řetězce, byly levné, ale opravdu jsem neměla ambice, aby to mělo nějakou zásadní trvanlivost.
Kalhoty začaly tlačit už kolem 3.měsíce a ty s gumou jsou super pohodlný. Trika a halenky se dají použít i klasické volnějšího střihu, ale tak od 7.měsíce už buben vykukuje a klasický střih je moc krátky, tak je to tak „na doma“. Super kauf byly ty punčocháče, v zimě jsem je nosila pod kalhoty a jak se oteplilo, k šatům a sukním. Pár šatů mám s úvazem pod prsa a pár jich mám z takového toho tričko/svetrového materiálu, který hezky obepne, ale netlačí a má vůli. Šaty jsou ke konci nejpohodlnější 🙂 Dobrá podprsenka je opravdu základ, prsa hodně nabydou, bolí a celkově to není moc pohodlné, v jedné easy verzi i spím, bez toho bych se zbláznila, takže 24/7.
Boty, kapitola sama pro sebe. Všechno zůstává stejné, jen se velmi nedoporučuje nosit podpatky, napomáhá to k hroucení klenby (= delší noha = nevejdu se do starých lodiček = to bych nepřežila), já si je do 6. měsíce brala na přezutí jen do divadla, jinak opravdu vůbec. Koupila jsem si jedny kvalitní tenisky, ale nezavazovací / nezapínací / nesložité boty jsou stejně nejlepší. Některé holky trpí natékáním končetin, kdy se pak do ničeho není možné vlézt a na scénu přichází žabky, to zatím není můj případ, uvidíme, co až se víc oteplí.
boj proti striím a kosmetika obecně
U nás doma je eko/bio kosmetika na denním pořádku, takže v tomhle ohledu nemám vůbec problém s tím, čím se umývám a co se mně, potažmo bobkovi dostává do těla. 🙂
V rámci strií jsem se však pečlivě připravovala. Z dob puberty a rychlého růstu mám hodně strií na stehnech a zadku, celkově k tomu mám sklony, tak jsem se moc bála, jak to bude vypadat, až otěhotním. Z okolí od kamarádek mám zase obojí zkušenosti, je to opravdu individuální – ta se nemazala vůbec a nemá nic, ta se mazala jako o život a stejně to nepomohlo. Vyzkoušela jsem tři přípravky (žádná chemie), krém i oleje. Nejdřív jsem nechtěla olej, abych nebyla dlouho mastná, ale musím uznat, že krém nebyl absolutně tak výživný, jako olej. Olej číslo jedna byl ale mastný příliš, balení nepraktické a velmi malé. U oleje číslo dva už jsem zůstala a kupovala si ho až do konce. Velmi vtipné mi zpětně přijde tvrzení, které jsem někde slyšela „na celé těhotenství stačí tak dvě balení“ – tak to vůbec. Ze začátku jedno tak na měsíc a půl, ke konci jedno horko těžko na ten měsíc. Vyplatí se v lékárnách sledovat akce typu 2+1 nebo 50% na druhý produkt. Zatím mažu (a bylo to sakra peklo naučit se to neflákat a pravidelně ráno a večer mazat!) a na břichu ani čárka, zato prsa žádný olej nezajímá a jedou si svoje červenofialový čárky o 106. Aspoň, že tak, snad to břicho vydrží až do konce, prsa schovám do podprdy a nahoře bez mě stejně neuvidí nikdo jiný než můj Tomi 🙂
Jak to tak po sobě čtu, je to spíš spílání a výčet všech ALE.. ale! Nenechte se zmást, je to super a moc se těšíme 🙂 druhá půlka článku bude víc sluníčková, slibuju 😀
Leave a Comment