Druhý a víc osobní článek o tom, jak jsem si těhotenství užívala! Tip třeba na appku, ale i jiné radůstky. A taky o tom, jak moc je důležitá podpora okolí.
mobilní aplikace
Je jich asi milion, ale mně se nejvíc zalíbila aplikace Flo (verze zdarma – i tak bez reklam, v angličtině). Používala jsem ji i před těhotenstvím jako kalendář – nabízí možnost režimu „I want to get pregnant“ 😀 a podle zaznamenávání cyklu předpovídá plodné dny – ano, vím, každé tělo je svým způsobem specifické a nejedna má kamarádka otěhotněla „zrovna když plodný dny neměla“, ale minimálně jako ten kalendář to fungovalo super. Až jsem pak otěhotněla, přepla jsem do módu pregnant a ukazovalo mi to každý týden, jak mimčo asi vypadá, jak se vyvinulo, jak je veliké. Můj muž si dělal srandu – už máme hrášek? To je super, minulej týden to byla borůvka. A miminko to bude kdy? 🙂 Neinfantilní (museli byste vidět ty jiný appky, to ovoce ještě není VŮBEC nic) a neotravná aplikace bez reklam, občas zajímavé počtení, ale hlavně to sledování vývoje bylo supr.
těhotenské focení
Nejsem moc pózovací typ, u focení většinou trpím a nutím všechny okolo „ještě jednou, prosím, tady mám velkou bradu / tlustý nohy / atd.“ Ale skrytě jsem (asi jako každá holka, nekecejte, že ne) jednou chtěla být za tu opečovávanou, které někdo udělá hezky vlasy, makeup, obleče ji a vyfotí – samozřejmě tak, aby jí to lichotilo. Tohle všechno do puntíku splnila Sonka Skerik, kterou jsem na FB už delší dobu sledovala a její fotky žeru – jsou éterické, ženské a nebojí se ani ničeho extravagantního. No a kdy už jindy, než v těhotenství, protože tady ta kila navíc jsou omluvitelný. Jindy bych se asi nerozhoupala jít se prostě „jen tak“ nechat vymódit a vyfotit, ale Vincek v břichu byl skvělou příležitostí jak si udělat hezký den. Tomi pak za mnou dorazil na asi 10 min, ze kterých Sonka zvládla vykouzlit další sadu krásných společných fotek.
záznamy a vzpomínky
Jestli jste v tom, pište si všechno, protože to jednoduše velmi rychle zapomenete. Klidně jako poznámku v mobilu a pak se to někam přepíše „na hezko“. Ultrazvuky jsou v pohodě, protože na každým obrázku je i datum, ale takovej první pohyb miminka v břiše – situaci si pamatuju úplně přesně, ale datum vůbec. Pro někoho to může být zbytečný, ale mě to přijde milý. Hledala jsem i nějaký hezký easy deník na zapisování takových těch milníků typu „poprvé doma / první zub /…“ a vlepování fotek. Tak dlouho jsem vybírala, až jsem jeden dostala a druhý si skoro zároveň koupila, a to těsně před porodem. A to jsou tam i sekce první / druhý / třetí trimestr a to už těžce lovím v paměti 🙂 Dostala jsem darem Knihu života a sama jsem si koupila minimalistický deník V plenkách. Jestě se mi moc líbil víc barevný Prckův deník s nálepkami, ale protože jsem se nemohla rozhodnout, dostal na výběr Tomi a ten zvolil jednoduchost.
čas s manželem
Pro hodně párů bez dětí je nový přírustek do rodiny velká změna, pro nás vlastně ani tak ne. Je pravda, že společné dítko to bude naše první, ale v naší rodině už třetí. I tak jsme ale tušili, že ten čas, kdy jsou děti s mámou a my zrovna nepracujem, už nebude patřit jen nám. Nějakou dobu nebudou ta naše divadýlka, večeřky, pivečka … 🙂
Na jeden z posledních výletů do Prahy jsem naplánovala návstěvu mega obchodu s kočárkama (více této tryzny v chystaném článku příchod mimišéfa), se kterého jsem naštěstí velmi rychle ustoupila a užili jsme si tak na dlouhou dobu naposled víkend mimo doma ve dvou bez řešení čekohokoli ohledně porodu a miminka. Bylo to skvělý. Myslím, že to je důležitá součást, nabít baterky té partnerské lásky tak i trochu do zásoby 🙂
lidé v okolí
Tady je důležité zmínit, jak se k jakékoli nastávající mamince chovat. Prosím, nechte si jakékoli jiné než pozitivní zkušenosti a povídačky „teta mýho dědy to měla taky a dopadlo to tak a onak“ pro sebe a zejména poprvé těhotnou ženu jen a pouze pozitivně podporujte a povzbuzujte. Každá asi tuší, že svět se začně točit trochu jinak a jisté obavy v sobě přirozeně má, protože jde o novou životní zkušenost, ale není potřeba nikoho strašit. Koneckonců každý je jiný a hlavně každý věci prožívá různým způsobem, a ty v něm zanechávají různé emoce. Náš zdravotnický systém sám o sobě je samé bubákování a pro mimčo je nejdůležitější, aby maminka byla v co nejlepší psychické pohodě po celou dobu těhotenství.
Mně samotné se to tak úplně nedařilo, nejen moje rodina mě zásobovala nejrůznějšími historkami příbuzenstva až z šestého kolene (vím, že to nemysleli zle, ale stejně – k čemu mi to bylo?), dostala jsem spoustu nevyžádaných rad, zbytečně jsem se nechávala stresovat doktory a některé věci mohly být jinak. Netřeba si to zpětně vyčítat, život jde dál, Vincent je zdravý a krásný kluk, ale až budu třeba zase jednou znovu těhotná, nenechám se tím tak sežrat a obrním se krunýřem pozitivity 🙂
Taky mě pak štvalo, že kamkoli jsem přišla, bylo moje těhotenství – a následně těhotenství obecně – a následně vlastní zkušenosti z těhotenství osazenstva – hlavním tématem k hovoru. Nebyla jsem dost asertivní na to, abych slušně poprosila, abychom se bavili o něčem jiném, když se na řadu dostaly hrozivé historky a zaručené rady – chyba. Nedělejte ji taky a nestyďte se uvést jiné téma k hovoru, i kdyby to mělo být o počasí, pokud Vám to je nepříjemné.
Tuto osvětu v tomto odstavci budu šířit jak nejvíc to půjde a všechny svoje kamarádky budu podporovat jak nejlépe budu umět. Pozitivní podpora okolí je podle mého jedna z nejdůležitějších věcí po celou dobu těhotenství.
vnímání sama sebe
Jsem dost sebekritická (kdo není?), a tak jsem chvílemi velmi těžce nesla, jak se postupně zvětšuju. První část byla v mé hlavě něco na způsob „super, vypadám, že jsem se přejedla a nebyla jsem pár měsíců cvičit“, ale musím říct, že obtažený obléčo to tehdy ještě trochu zachraňovalo – aby bylo jasný, že nejsem rozkydlá, ale těhotná. Do toho osmýho měsíce jsem podle mýho docela v pohodě i vypadala – váha stoupla lehce, v obličeji stále stejný, ruce hezký hubený, ale pak to byl takovej skok, že jsem se i vážit raději přestala a ve výsledku jsem byla těžší než Tom (on je teda hubeňour, to je fakt, ale i tak..). Hrůza. Poprvé před vstupem na bazén asi v 6. měsíci jsem to obrečela, připadala jsem si prostě jak velryba, a to vodu miluju. Bylo to prostě hodně nahoru dolů, celou dobu. Poslouchala jsem stále stejný hezký fráze jako „neseš novej život“, „však seš těhotná, co chceš“, „to je úplně v pohodě, já v těhotenství přibrala (doplň cifru větší jak dvacet) kilo, to shodíš raz dva“ a tak. Každej je asi citlivej na jinou oblast, u mě to bylo tady to. No uvidíme, jak se to (ne)bude vracet zpátky, ale fandím si, na dnešní dobu jsem mladá máma.
babyshower
Nejlepší nakonec! To doporučuju uspořádát pro všechny těhotné před porodem. Je to super vzpruha do posledních dní 2v1, můžete si dát dva a více kousků dortu bez výčitek a navíc máte pohromadě všechny své skvělé kamarádky (a ségry) – zkrátka super babské odpoledne. Moje dvě kamarádky mi oslavu uspořádali tak, že mi řekly datum (to jsme se vzhledem k mému náročnému děti-mají-školu-a-kroužky programu dohodly podle společného průšečíku volna), pak mi daly místo a vyžádaly si seznam dalších kamošek, které bych tam ráda měla. Odpo jsme strávily v kavárně, já dostala krásný dort a spoustu dárků pro miminko. Moc jsem si to užila! Babyshower už z názvu je spíš oslava příchodu miminka, ale já si ji moc užila prostě jako oslavu svou. A měla jsem radost, že se kvůli mě sešly holky z různých kruhů (ZŠ / gympl / vejška / prostě známý / ségry) a i tak jsme se skvěle bavily a měly si co říct – jsme prostě v pohodě baby 🙂
Leave a Comment