„Miláčku, nechtěla by sis z této skříně udělat botník?“

Od začátku jsem tak jako někde hluboko cítila, že ON je ten pravý, ale že mi nabídne skříň na boty? Mně? Botoholikovi? Byl jasnej. Toho už nepustím.

(pozn. Můj milý konkrétně tomuto článku nepřišel úplně na chuť. Je fakt, že je to spíš o mojí lásce k botám se svatebním rozuzelním, ale… i tak ho tu nechám. Kdo je botový, pochopí, kdo ne, možná se bude trochu ztrácet. Tak mi projednou promiňte 🙂

Tak po delší odmlce, způsobené přemírou školní docházky (bože už jen tři semestry a nazdar!), jsem se opět trochu dostala k dalšímu plánování naší veselky. No aby to bylo veselý, neb jsem teď nedávno obdržela takový ten pohled „zvednuté obočí, nejistý úsměv, pokyvování hlavou“ říkajíc „aha, nevadí“, když jsem se na otázku „A jakou barvu bude mít Vaše svatba?“ odvážila odpovědět: „Jé, to ještě NEVÍM.“ Moje představy o tom, jak jsem na koni a všechno zatím šlape jako hodinky je ta tam!

Vždycky jsem o něm slyšela, nikdy se k němu pořádně nedostala, párkrát prošla okolo. Nemám ráda registrace na stránky bez možnosti vstupu před prohlídnutím. Nakonec jsem se kdysi překonala kvůli nějakým interiérům, ale u svatby to vypuklo naplno. Víc hlav víc ví. Ale pinterest ví dvakrát tolik! Nikde není tolik inspirace jako tam aneb co na naší svatbě nesmí chybět, ale co by nás samotné za boha nenapadlo.

ale za vílu! V mezidobí panickěho shánění místa jsem se snažila odreagovat hledáním šatů. V první fázi jsem zahltila svou pinterestovou náštěnku (taktéž s názvem SVATBA, samozřejme) nespočtem nádherných nevěst s éterickými jemnými šaty a květinovými věncemi a lučním kvítím (na modelkách o čtyři velikosti hubenějších). Ve druhé fázi mi Tomi jakožto velký estét nenápadně oznámil své požadavky na MOJE svatební šaty, které samozřejmě předem nechce vidět ale budou: