Plány na dovolenou u moře letos v létě finálně padly, a tak nám s Vincíkem zůstal jeden společný týden, který jsme mému milému muži dlouho dopředu přislíbili ponechat volný. Tak jsem se spontánně rozhodla pro výlet do Prahy – přímý vlak, cesta dlouhá tak akorát a zajímavosti i pro mě. Bylo to super, intenzivní a výživné ve všech směrech i smyslech. Moc jsem si to užila a tady je pár řádků a fotek o naší cestě.
proč do Prahy?
Obecně jsem člověk spíše městský, nežli přírodní, a tak vím, že čučet někde v penzionu sama s ročním běhajícím dítětem, byť někde v krásné krajině, by mě zhruba po dni a půl přestalo bavit. Vincík je momentálně v opravdu akční fázi vývoje, ťape, pronásleduje holuby, otáčí se za každým pejskem a v kočárku vydrží jen a pouze v případě, že se okolní scenérie neustále mění a o to ve městě není nouze. Zároveň ale potřebuje moji téměř nepřetržitou pozornost a asistenci, takže když už o odpočinku nemůže být řeč, beru raději město, než chatu u lesa. Taky mám v Praze spoustu přátel – s dětmi i bez – a koneckonců je Praha zajímavá i pro mě, zavítala jsem do pár obchodů na jednu výstavu, které jsem si před cestou vyhlídla.
ubytování
Vybrala jsem apartmán na Kampě, jednoduše proto, že to tam máme rádi a bydlíváme tam vždy, když do Prahy jedeme. Preferuju apartmán, protože mám možnost Vincíkovi uvařit nebo kdykoli ohřát jídlo, stejně tak já nejsem odkázaná jen na restaurace. Spali jsme s Vincem spolu s manželské posteli, jako jsme zvyklí z domu. Jediné, co jsem podcenila, byly „toaletní potřeby k dispozici“ v podobě jednoho mýdla a šamponu 2v1. Máme doma přírodní kosmetiku a na tu konvenční už nejsem zvyklá, nedělala nám dobře, druhý den jsem v DM dokoupila přírodní sprcháč, šampon i kondicionér.
jízdenka MHD
Stejně jako v Brně jezdí i v Praze „doprovod dítěte do 3 let“ zdarma, avšak za předpokladu, že si vyřídíte speciální kartičku. K té byl potřeba rodný list nebo pas, ani jedno jsem samozřejmě neměla, ale Tomi mi ten rodný list alespoň vyfotil a poslal na telefon. Pán u okýnka měl špatný den a ochotu na bodě nula, elektronická podoba nestačila, vyžadoval tištěnou kopii (pouze k nahlédnutí, nenechávají si to) a navíc i průkazovou fotku, protože má Vinc už víc jak rok. Nevzdala jsem to. Pána u exchange pointu s internetovou kavárnou jsem poprosila o tisk, vyhověl, Vincíka jsem vyfotila v automatu, to byl velice vtipný zážitek, a bylo to. Pán z dopravního podniku nám kartičku vystavil za 20 Kč, takže celková investice 120 Kč, přičtu-li ty fotky, a jezdím s Vincíkem v Praze zadarmo, než mu budou tři. Velice se nám to hodilo, nastupovala a vystupovala jsem podle libosti a bez starostí, klidně i na zastávku dvě. Pokud by nám tato varianta nevyšla, koupila bych určitě celodenní jízdenky.
náš itinerář
- 1. den – příjezd a návštěva kamarádů s prckem, ubytování
Vlak z Brna měl hodinu zpoždění a tak jsme dorazili až po čtvrté k Zuzce a Jonatánkovi, kteří ale naštěstí bydlí jen kousek od zastávky metra. Kluci si užili aspoň chvíli spolu, mezitím se vypršela rychlobouřka, my se Zuzi stihli prohodit taky pár slov. Až kolem šesté jsem vyřešila ubytování (nehrotím to 🙂 ), v sedm jsme měli být na Malé Straně. Mapy míní, tempo matka-dítě-kočár-batoh mění, dorazili jsme o půl osmé, ale ochotná paní recepční čekala. Večeře, sprcha, spát.
- 2. den – celodenní návštěva druhé kamarádky s prckem
Druhý den jsme jeli za Šárkou a Sebíkem do Radotína, což je z centra trochu dál, buď vlakem nebo busem. Cesta nám celkově „ode dveří ke dveřím“ trvala asi hoďku, ale stálo to za to. Kluci spolu byli na písku, doma v pokojíku, Vincík se přes poledne vyspal v pohodě v jejich ložnici, my si mezitím uvařili oběd, odpo procházka u řeky a hřiště. Celý den byl absolutně v pohodovém duchu, vyrazit zpátky jsme možná jen měli trochu dřív, Vincík už byl na cestě domů notně unavený. Na ubytku jsme se najedli, umyli a oba totálně odpadli.
- 3. den – procházka prázdnou Prahou, Lush, oběd s pracujícími kamarády, výstava na Kampě
Tak jsem se těšila na tu „prázdnou Prahu“ a fakt. To jsem nikdy nezažila. A to jsme nevyráželi kdovíjak brzo, Karlův most o půl deváté, ale i tak jen pár lidí. Krása. To samé Staromák. Prošli jsme to až k Prašné bráně a šup do Palladia, kde je můj milovaný Lush. Nakoupila jsem pár „nezbytností“ 😀 a vyrazili jsme pomalu domů. Polední spánek jsme zvládli v klidu našeho pokoje a poté se vydali na oběd pod Petřín. Tam už na nás čekali Martin s Lenkou na obědové pauze z práce spolu s jídlem od Vietnamců. Za hoďku už museli zpět a my se vydali na Kampu. Vincík ťapal všude možně, „seznámil se“ se skotským chlapečkem a já posléze s jeho maminkou. Chvíli jsme si povídaly a jak odešli, my šli zkouknout výstavu Pasty Onera & Alfonse Muchy. Bylo to akční, paní důchodová hlídačka výstavy byla naštěstí plná pochopení a Vincíka rozptylovala třeba ukazováním vody v průchodu a řeky z okna, já prolítla výstavu v cuku letu. Pak už jsme mazali na ubytko, já ten den vyčerpaná asi víc než Vincent. Na večer k nám dorazila na kus řeči ještě Zuza.
- 4. den – Kampa, Líčírna, Riegrovy sady
Nejnáročnější den ze všech, vinou zejména brutálního vedra a dopoledne stráveného sháněním nového nabíjecího kabelu k telefonu. Před spaním se Vincík ještě trochu proběhl na Kampě, ale teploty vystoupaly do závratných 34°C ve stínu. Nejlépe by bylo u vody, ale my neměli plavky. Měla jsem v plánu navštívit ještě nějaké obchůdky na Vinohradech, ale zvládli jsme jen jeden, a to Líčírnu – obchod s organickou kosmetikou – a konec, v tom vedru se nedalo existovat. (Ještě je potřeba dodat, že slečny z obchodu byly velice chápavé a milé stran lehce vzteknutého Vince a zatímco jedna mi pomáhala vybírat, druhá ho bavila v kočáru, aby jim tam nezboural celý obchod). Book Therapy naštěstí otevřeli už i v Brně, tak jsem ten pražský po této náročné návštěvě vzdala. Šli jsme do Riegrových sadů kousek od Líčírny, ale i tam to bylo teplotně dost úmorný, stín nestín. Nakonec jsme skončili doma, dřív odpoledne, než obvykle, jinak to nešlo. Jídlo jsem poprvé a naposledy objednala, vyhrála opět oblíbená Asie – a nudle byly všude, samozřejmě.
- 5. den – snídaně, Lennonova zeď, Václavák, odjezd
Vše už jsem si sbalila večer a tak jsme ráno v pohodě vyrazili na snídani, za běhu jsem zvládla oblíbený Croque Madame i kafíčko. Vincík cestou pronásledoval pejsky, na břehu Vltavy pozoroval kačky. Minutu od našeho domu byla Lennonova zeď, tak jsme se tam ještě vydali – žádné terno, řeknu Vám. Kdyby to nebylo hned za rohem, asi bych litovala cesty. Odevzdali jsme klíče, dojeli na Náměstí republiky a zabili hodinu času do odjezdu vlaku pomalou procházkou přes ulici Na Příkopě a Václavák. Tady už bylo lidí vcelku požehnaně, přece jen sobota a poledne. Vlak byl kupéčkový, v Pardubicích se k nám odvážila jedna slečna, 3/4 cesty ale Vinc stejně spal. Pak už se zabýval jen slečnou, její vodou, nohama a kabelou. Naštěstí byla chápající a milá.
co jsme měli sbaleno s sebou
Nic extra! Jen kočárek a jeden batoh. Pod kočárkem se vezl nosící šátek aka deka na sednutí do trávy, deštník a pití pro oba.
Pro Vincíka jinak plenky, 2 knížky a oblečení – 4x body krátký rukáv, 2x body dlouhý rukáv, 2x tepláky, 2x kraťase, pyžo, bunda, košile, mikina, boty. Reálně jsme nevyužili bundu a jedno dlouhorukávový body, jinak vše a ještě jsem prala.
V rámci jídla pro Vince jsem vzala 5x ovocnou kapsu, pak jednu sklenici domácí rajčatové omáčky a balíček těstovin. Na ráno kaši a ořechové máslo. Ovoce, vodu a rohlíky jsem dokoupila v sámošce. Žádné gastro-terno, ale uzobával z mého jídla & stále kojím, na 5 dnů to zvládl v pohodě.
Já – na sebe džíny, tílko a flekuvzdorná košile (rozuměj bavlněná barevná květovaná košile, na které není žádný flek vidět), do batohu šaty, svetr, šála, jedno náhradní triko a spodní prádlo. Na nohy oblíbený pantofle Birkenstock.
Z ostatních nezbytností kartáčky na zuby, kosmetika, sluneční brýle. Peněženka, mobil, nabíječka. Vypadá to na dlouhý seznam, ale opravdu se to všechno v pohodě vešlo do mého klasického Burtona na záda. Jsem nenáročný cestovatel.
co příště nezapomenu sbalit
- Vlastní tělovou kosmetiku.
- Pár sáčků čaje na večer nebo ráno.
- Víc hraček. Vzala jsem jen dvě knížky a jednoho plyšáka s tím, že stejně budeme pořád pryč, ale jeden úmorný den nebo trocha odpočinku v podvečer – a hodil by se třeba balonek nebo jedna skládačka navíc. Takto to odnesl TV ovladač, záclony a veškeré otevírací skříňky.
- Trochu pracího gelu. A ideálně co nejvíc barevné oblečení ve smyslu motivů 🙂 Dobře mi na praní posloužil ten koupenej sprcháč, protože my si jedem hlavně jednobarevný body i tepláky a Vincek to všechno zmastil dřív, než jsem čekala.
- Plavky. Tak malý a tolik by se nám hodily. A opalovák.
moje poznatky a zážitky
- Není moc možné se s akčním dítětem v klidu najíst, pokud je na to člověk sám. Aby netrpěli moc i ti okolo, je fajn aspoň trochu uzpůsobit podmínky. Na snídani jsme byli dvakrát, pokaždé brzy ráno kousek po otevíračce v 8 s posezením venku v IF café ve Werichově vile, kde Vincík běhal okolo a minimálně rušil obsluhu nebo další hosty, kterých v tuto dobu bylo ještě pomálu. Mezi sousty jsem holt běhala i já všude okolo. 😀 Jednou jsme si objednali večeři domů. S kamarády jsme pro oběd zvolili park s dětským hřištěm, Vinci běhal a my jedli take-away opodál na trávě. Holky nás obě pohostily u nich doma. Jinak sámoška.
- Jeden den na Prahu ve smyslu procházky po historickém centru stačí.
- Tropické počasí není to pravé ořechové na návštěvu města, ale to jsme tak úplně podle předpovědi nečekali.
- Stihl se mi zničit nabíjecí kabel na mobil, který pro mě byl víceméně vším – kromě telefonu jako takového i platební kartou, jízdním řádem, mapou, foťákem a hodinama – ale sedli jsme na tramvaj a v prvním nákupáku pořídili novej. Jeden večer jsem proto byla o hladu, protože V usnul, já to zjistila a už jsem neměla jak objednat jídlo a doma nic nakoupeného 😀 Dala jsem si čaj. Jo a kartu jsem měla i klasickou, ale zjistila jsem, že po delší době placení s FaceID jsem stihla zapomenout PIN. Připomněl mi ho až můj muž, ale až po telefonu 😀
- Není možné předpokládat, natož očekávat, že to s ročním dítkem bude na výstavě nebo snídani podobně pohodové, jako bez něj. Nebude, ale to, myslím, ten, kdo děti má, už ví 🙂 Ale i tak to neznamená, že je to nemožné, nebo že je potřeba se těchto zážitků vzdávat, protože „mám dítě“. Chce to jen umět se přizpůsobit, brát vše s humorem a optimisticky.
jela bych znovu?
Jo! Určitě 🙂 Neříkám, že to nebylo někdy náročné a že jsem na konci dne nebyla vyčerpaná, ale bohatě mi to vrátil ten krásně strávený čas s mým synem. Jen my dva. Tím, že jsem byla z domu a v cizím městě, mě to ráno donutilo vstát, nakrmit ho, sbalit se a vyjet – prostě ven. To jsem doma snad nikdy neudělala. Spoustu jsme toho viděli a zažili, doporučuju všem, není se čeho bát. Ve městě je vše k sehnání. Příště naplánuju zase nějaké město, tentokrát klidně jiné. Anebo dáme zas Prahu, ale třeba o jeden den míň „volno“ a víc kamarádky s dětmi, kde i já jsem měla pocit, že můžu trochu zvolnit s pozorností, protože je Vincík víc zabavený. Anebo vezmem nějakou maminu&mimino s sebou, tempo bude podobný, ale srandy třeba ještě víc. Tomi si své zasloužené volno, věřím, velice užil a určitě si v budoucnu za své vzorné tatínkování a manželování rád naplánuje další. 😀
Leave a Comment