před cestou necestou

Třeba se tu časem objeví i pár našich cestozápisků. Jezdíme po světě na vlastní pěst a vlastně tak nějak už svým zajetým způsobem – bez hotelu, bez plánování, bez nutnosti být přípraven od Á do Zet nebo touhy za každou cenu navšívit všechny zajímavosti. Jezdíme vypnout, odpočinout si, poznat nová místa a užít si jeden druhého. A jak to děláme?

Jdeme tam, kam chceme jít, kam nás to táhne a jak se to vyvrbí. To je asi nejzásadnější motto našich výletů a dovolenek. Zásadně neplánujeme přesný harmonogram dne, natož pak celého pobytu. Chceme si pospat? Pospíme. Pro nás je to dovolená od práce a školy, odpočinek od povinností a představa, že se za něčím ženeme, nám dělá špatně i v Brně. Před cestou, při cestě anebo na místě si každý vybereme jeden nebo pár bodů (podle délky našeho výletu), které chceme určitě navštívit a tam směřujeme naše kroky. Jestli cestou narazíme na zajímavou kavárnu nebo jinou atrakci, je už jen na náhodě a aktuální chuti. Po Evropě funguje nezisková síť mapek Use-it, píšou a tvoří je místní mladí nadšenci a obsahují spoustu tipů na zajímavá a běžným turistům sktytá místa všeho druhu, doporučuju prozkoumat. My ale nejraději prostě jen tak nasáváme místní atmosféru a necháme se unášet, kam nás nohy dovedou. Než vyrazíme, stáhneme si offline mapu v Sygicu (zdarma), koupíme kapitolu průvodce nebo si nějaké cestopisy bereme na čtení na cestu a kromě základních poznatků typu bezpečnost a měna jaksi nikdy nemáme před odjezdem čas na cokoli dalšího.

 Use-it mapky jsou nadstavbou klasiky. Každý rok pravidělně aktualizované a obměňované – vtipné a v krásné grafice, nabídnou praktické info, základní fráze, rytmus života v daném městě a nejoblíbenější místa zdejších.

Výběr naší dovolené nebo víkendu někde v zahraničí ve valné většině případů závisí na aktuální nabídce akčních letenek nebo jízdenek. Oba máme nějaké snové destinace, které nás na cestujlevne většinou praští do očí víc, než jiné, ale plánovat konkrétní termín v konkrétní destinaci je cenová sebevražda. Jak je to dražší než polovina běžné ceny, už se nám moc nechce. Ale sbírka našich výletů vypovídá o tom, že to jde. A pozor – to nejsme žádní machři přes různé finty jak ošulit palivové taxy a podobné experimenty. Jen využíváme časově omezených akcí, zaváděcích cen nových dopravců, vedlejších sezón a měsíců, které jsou oběcně méně atraktivní pro cestování – v Evropě to je například leden a únor. V případě letenek do tramtárie je to pak taky o pozitivním přístupu k úsloví „i cesta je cíl“. Na Bali jsme se dostali za 12 tisíc, ale byla to trasa s 4 přestupy. Zato jsme se ale třeba podívali na skok i do Číny.

Jednak je to levnější a druhak je to víc akční. Nikdy bychom se neúčastnili oslav hinduistického nového roku nebo třeba nepili earl grey s mlékem o půl druhé ráno nad diskuzí s Londýňanem o hudbě Leoše Janáčka. Máme spoustu úžasných zážitků, které bychom bez AirBnB nebo homestay neměli. (V odkaze je pro každého, kdo ještě není registrovaný, pár korun na první ubytko 🙂

Někteří mají zájem se bavit víc, doporučí místní restauraci nebo zajímavosti, popovídají o své zemi a kultuře, někteří se těší spíš z peněz za pronajatý pokojík, ale zatím (ťukám) byli všichni moc milí.

Vybíráme vždy perfektně hodnocený, ale jednoduchý soukromý pokoj s pevnou postelí v pěší dostupnosti centra za co nejnižší cenu. Je to první věc, kterou řešíme co nejdřív a vlastně hned po koupi letenek nebo jízdenek, protože chceme hodně muziky za málo peněz – takové nabídky jsou, ale v omezeném množství a většinou nás vyjdou na polovinu a méně z ceny hotelu ve srovnatelném pohodlí (nesrovnávám s hostely o 12ti smíšených lůžkách, tady je cena obdobná, ale komfort mnohem menší). Odjezd a příjezd je individuální a záleží na domluvě (nebyl problém ani zpožděné letadlo a příjezd po půlnoci – a ještě jsme byli pozváni na ten noční čaj s mlékem 🙂 Dostaneme svoje klíče a základní pokyny, které mnohdy zní „buďte jako doma“. Koupelna bývá většinou sdílená, občas vlastní, kuchyň je pro nás byla k dispozici asi v polovině případů.

Vždy s sebou vezeme nějakou drobnost jako dárek. Většinou lázeňské oplatky, jednou i pivo a jednou, když jsme úplně zapomněli, jsme prostě jen koupili pohled v místní galerii a napsali na něj poděkování za hezký a příjemný pobyt.

Na Bali jsme hned první den a první náhodně vybrané ubytování narazili na Elyho. On a jeho rodina byli velmi srdeční, pohostinní, usměvaví a sdílní. Pozvali nás na posvátné obřady k příležitosti hinduistického nového roku.

Na víkend je batoh jasnej, ale na 14 dní? Jde to vůbec? Jde. Na naši první zaoceánskou dovolenou na Bali jsme si nabalili jeden společný kufr. Záhy jsme zjistili, že je to velmi nepraktické na přesuny, a že na skútru moc není jak ho vozit. Domluvili jsme se v prvním ubytování a nechali si tam kufr s 3/4 našich věcí. Vlastně nám celou dobu stačily žabky, dvě trička, jedny kraťasy, šál, plavky a sluneční brýle. Jsme těžcí teplomilové a na sever naše cesty asi nikdy směřovat moc nebudou a už víme, že to stačí, a co nestačí, dokoupí se na místě. Těch věcí samozřejmě bylo asi o pár víc, ale pohodlně se nám to pro dva lidi vlezlo do jednoho batohu, šetří to čas a nervy s čekáním na zavazadla na letišti a vůbec je to pohodlnější na nošení. Do Ománu, kam se právě chystáme, jsme si koupili každý svůj první krásný cestovní batoh. Ano, krásný. Nejsme supersportovci ani megacestovatelé a jistá estetičnost nás neopouští ani na cestách. Proč mít funkční sandále a hyperbatoh, když víme, že do stavu „trek na 14dní spíme pod širákem každý den na poušti“ jsme se zatím nedostali. Ale stejně tak nepotřebujeme  fiflenovsky každý den úplně jiný hadry, ale proč by k sobě nemohlo těch pár vybranejch ladit? Jinak miniprací gel s sebou to jistí.

V prvních dvou obchodech se na nás koukali stylem „ale to si musíte vybrat, buď hezkej městskej baťoh nebo funkční cestovní“. A proč jako? My chtěli hezkej a fuknční. A máme je, dva super Burtony ze Zezuly. A bude mi slušet, i když si na sebe vezmu šaty. A že nemá karabinku na čelovku mi fakt neva 🙂

Užíváme si jídlo

Chodíme pěšky nebo kolujem

Co jsme dělali, kde jsme byli, co jsme zažili, kolik co stálo. A proč? Protože mě to prostě jen baví. A taky proto, že si pak člověk někdy zaloví v knihovně a myšlenkově se vrátí a zavzpomíná a je za to strašně rád a uvědomí si, jak skvělě se vlastně má. Na krátké cesty mám obyčejné sešity koupené v místních suvenýrech nebo papírnictví, na dlouhé cesty jsem si oblíbila Tripbook od Remember, (občas sehnatelný na Bonami), kam nám zakládám i různé účtenky, vizitky, ubrousky, vršky, mušle a podobné blbiny. Píšu si schválně i tu útratu. Ne proto, abychom se na další den omezovali nebo zpětně bili do hlavy, ale prostě pro informaci. Jedou platí ten, pak druhej vybírá cash, toto hotově, tamto kartou, to už jsme měli vyměněný z Česka,… Na další cestu se pak líp plánuje a na dotaz kamarádky „kolik tam stál ten skútr na 10dní“ líp odpovídá 🙂

Alba máme doma nejen cestovací, ale i rodinné. Snažím se potlačovat éru digitálních fotek, které zůstanou zapomenuty v počítači. Nejtěžší je se dokopat k výběru a pak už to jde jako po másle.

A kde na to berem?

Šetříme si. Zní to srandovně a jednoduše, ani nic víc v tom není. Všechny 50tikačky, které se nám objeví v peněžence, letí do prasátka. Tomi zaplatí žvejky dvoustovkou a někdy se stane, že nejsou za 12Kč, ale rovnou za 162 Kč 🙂 Máme vysledováno, že my jsme průměrně schopní takto ušetřit 1000 Kč za měsíc. To je jedna exkluzivní all-in letecká víkendová dovolenka za rok. A pak si každý měsíc posíláme bokem 4000 Kč do obálky cestování. Zezačátku to bylo trochu znát, ale člověk se velmi rychle naučí hospodařit s menším obnosem peněz. Vyjde nám to na krásnou 14ti denní dovolenou v tramtárii jednou za dva roky plus z toho platíme ostatní jedno- a vícedenní výlety s dětmi, letní nebo zimní dovolené, prodloužené víkendy, fesťáky a jiná krátká dobrodružství během celého roku, aniž bychom se jinak museli v běžném měsíčním rozpočtu nějak zvlášť omezovat.