ekologické okénko – oblečení – kočárek
Tentokrát o oblečení – trocha ekologie, nějaké zkušenosti a tipy o zbytečných nákupech a naopak co třeba stačí mít nachystáno, když očekáváte přírustek. A taky naše kočárek-story a kde je vlastně nejlepší ten kočárek vybrat.
poptání věcí po rodině a kamarádech
Jak se říká, líná huba.. 🙂 kdo by neměl rád hezké nové věci? Ale jsou úplně vždycky potřeba? Brala jsem v potaz jak ekologický, tak i finanční prvek celé této akce – miminka se rodila, rodí a stále rodit budou a z věcí velmi rychle rostou. Nerada věci hromadím a miminko je kolikrát neobnosí / pořádně nevyužije na to, aby se všechno muselo kupovat nové. Rozumím investici do věcí, které se dají schovat pro případné další sourozence a jsou zásadnějšího rázu (což u každého může být něco jiného), u nás to byl třeba kočárek a autosedačka, kde jsme nechtěli dělat kompromisy. Je to k zamyšení každého, chápu a znám tu radost z nákupů a chystání, sama jsem se musela dost ovládat, ale poděkovala mi nejen peněženka – snad trochu i životní prostředí.
V rodině mi byly nabídnuty hned tři klasické dětské postýlky na zapůjčení, dokonce i kolébka. Mám dvoje peřinky i s povlečením. Čeká na mě zánovní sportovní kočárek menších rozměrů vhodný na cestování. Teta schovala veškeré ošacení mého malého bratránka ve velikosti od 1 roku a výš – můžu si kdykoli přijít k babičce do tetina starého pokoje a cokoli vzít. Švagrová mi dovezla taky nějaké oblečky a cestovní postýlku – je potřeba místy vyspravit, ale kdybychom ji někdy potřebovali, z deseti stehů mi ruce neupadnou, účel splní a ušetříme peníze, které se dají použít jinde a líp. Kamarádka mi na náš první fesťák půjčila mimi-hluchátka, která jsou jejich bobešovi už malá. Stačí se zmiňovat, poptat nebo podívat na internetu. Dcera mamčiného partnera mi půjčila odsávačku, pro všechny případy. A kamarádka mi pak po pár měsících zapůjčila i svou vytuněnou elektrickou, protože teď už nekojí a další zatím na cestě není. I na takovém vinted se dá spousta hezkého oblečení koupit z pohodlí domova za hezčí cenu. Na bazoši jsem koupila dřevěnou retro židličku TON za tři stovky. A mohla bych pokračovat ještě dlooouho… Stačí jen chtít 🙂
oblečení
Je fakt, že oblečení z druhé ruky je mnohdy méně zdravotně závadné než nové – díky tomu, že už prošlo několika cykly praní a nemá v sobě tolik napuštěné chemie jako zboží z řetězce (která po jednom vyprání a vyžehlení opravdu není všechna pryč).
Samozřejmě jsem pár nových věcí nakoupila, aby byly prostě „podle mého výběru“, snažila jsem se vybírat i u lokálních tvůrců (ráda podpořím a nějaký ten eko prvek místní výroby tu taky je), ale protože jsou to pak samozřejmě dražší položky, snažím se vybírat věci takové, kterých stačí jeden dva kousky na delší dobu – čepice, tepláky nasrávačky, slintáček, lacláče – univerzálnější obléčo unositelné přes více velikostí. A ano, některé věci jsem nakoupila třeba i v Lidlu – je to řetězec, kde poměr cena výkon super, oproti tomu nevím, kdo to kde šije v jakých podmínkách, ale finance na to mít všechno lokální vzhledem k množství a rychlosti růstu nejsou reálně únosné. Vždy v první řadě hledám v sekáči, ale svět se pro mě neboří, pokud to tam nenajdu, nakoupím takto. V tomto ohledu dokonale eko nejsem – ale schovávám pro případné další potomstvo :).
Ačkoli jsem to věděla, stejně mě překvapilo, jak rychle se ty věcí točí a na jak krátkou dobu jsou. Ve třech měsících Vincenta jsem poprvé probírala komodu a vyřadila jsem celou středně velkou krabici oblečení nejmenší velikosti a naráz ta komoda zela prázdnotou.
A co teda nakoupit na začátek? Na úvod bych doporučila pořídit nějaká (já měla 3 ks) dlouhorukávová bodyčka / dupačky / pyžamka ve velikosti 50/novorozenec (ano, opravdu to miminko bude tak malé, pokud se váhový odhad pohybuje okolo klasických tří kilo – Vincimu i ta 50 zezačátku byla velká :-)), dvě tenké čepičky, troje ponožky a třeba jeden kabátek. Vinci je květnový, nám to stačilo, zimním dětem se bude hodit ještě jeden teplý fusako-overal na cestu domů z porodnice. Další věci už jsem pořídila 50/56, zezačátku v tom trochu plaval, ale za dva týdny to padlo líp a to nám stačilo do těch 2,5 měsíců věku. Pak jsme doplnili o 62 a tu jsme postupně vyřazovali v těch 3 měsících. Ale je důležité je zmínit, že Vincent skoro vůbec neblinká, a tak ho nemusím přes den převlékat, a proto mi bohatě stačí od každé velikosti třeba 4 bodyčka. Tento seznam je individuální, každý to může mít jinak, ale malé miminko krásně voní, většinu dne prospí a vlastně nic moc nepotřebuje – ani mnoho oblečků. V dnešní době není problém se sebrat a při nejhorším jít dokoupit, co postrádáte.
Nedoporučuju kupovat oblečení moc dopředu – maximálně vždy tak o jednu velikost v dané chvíli – každé miminko roste různě, a může se pak stát, že některé věci tak úplně nevyužijete (můj případ – koupila jsem například krásné kraťasové lacláče ve větší velikosti ještě než se Vincent narodil, ale dorostl do nich až teď a už je na ně moc zima – prostě jsem nepřemýšlela dopředu a nekoukla se na průměrnou tabulku velikostí ku věku) A budu se opakovat – není problém se sebrat a jít nakoupit / vybrat na internetu / na vinted to co chybí ještě ten den a je to lepší, věřte mi. Sama jsem nakoupila škálu velikostí 50, 56, 62, 68 a stejně bylo pár kousků naprosto zbytečných a zůstalo nenošených, přiznávám se bez mučení (body krátký rukáv ve velikosti, která mu bude až v zimě – prostě zbytečný).
A hlavně – kamarádi / rodina budou miminku chtít něco koupit – dle mé zkušenosti jsou to buď hračky nebo oblečení – a když už je to obléčo, koupí většinou ty nejmenší velikosti, proto jsem těch věcí měla celou krabici. Bylo mi pak i líto, že jsme něco nedokázali pořádně unosit, takže počítejte i s tímto a klidně pořiďte opravdu jen pár kousků do začátku. Nakupováníčko si budete moc ještě v pohodě užít dalších pár let.
naše kočárek-story
To byla anabáze. Řeknu Vám tajemství. Všechny kočárky se vyrábí v Polsku. A když ne v Polsku, tak v Číně, a to je ta méně kvalitní varianta. I ty značkové, i ty „italské“ i ty „české“. Není na tom nic špatného, naopak, mají s tím v Polsku už dlouholetou zkušenost a už ví co a jak. Kam tím mířím? Není potřeba utrácet řádově desetitisíce za kočárek v domnění, že je kvalitnější než ten to stojí třeba jen jednou deset tisíc. Zdají se Vám ty ceny brutální? Jo, já jsem si taky dřív myslela, že high-tec kočár bude za deset, patnáct, ale to je, prosím, mýtus. Prodávají se kočárky i za sedmsedát tisíc komplet a ano, lidi to kupují. Ale je to celé dost i o marketingu, o hezkém obchodu a příjemné paní prodavačce. Absolutně drahým kočárkům neberu kvalitu, ale my jsme skvělým příkladem toho, že i kvalitní a krásný kočárek jde pořídit za přijatelný peníz (ale samozřejmě bez hezkého obchodu a s ne zcela ochotnou a rychlou paní prodavačkou 🙂 ) Chce to jen chtít a hledat.
Zezačátku naší honby za kočárkem bylo gůglování. Našli jsme si kočárek, který měl na obrazovce všech pět pé, jeli jsme se na něj podívat a zjistili jsme, že nám nakonec nevyhovuje (velikost/barva/rozměry/…vždy různé). Takto jsme jeli asi třikrát, až nás to přestalo bavit. Nezdá se to, ale přes týden se honíme s dětmi škola/kroužky/úkoly a v neposlední řadě práce, a představa víkendové aktivity „jezdit po kočárcích“ taky úplně nebyl náš šálek kávy. V Brně je obchodů spousta, ale problém je v tom, že žádný nemá „všechny značky“ (to asi ani nejde, chápu). Řešení, kterému jsem se vysmívala, se ukázalo jako nejpraktičtější. Jeli jsme na veletrh. Davy lidí nevyhledáváme, ale tady bylo opravdu vše na jednom místě. Úkol byl jasný, jedeme na kočárky, nikde se nezdržujeme. Vešli jsme a vybrali jsme. Nekecám, první stánek a viděli jsme ho, vystavený na piedestalu, měl všech pět pé, které jsme chtěli. Cena super, nevěřili jsme svým uším. Donutila jsem Toma ještě v rychlosti obejít ostatní stánky, ale byla to zbytečná procházka. A víte co? Ten obchod, který v Brně jako jediný zastupuje naši značku kočárku, je ve skutečnosti dost hroznej, vejít tam jen tak, otočím se ve dveřích na podpatku. (Počkat, já bych tam asi ani nejela, protože i na netu má nic moc recenze.) Takže z tohoto hlediska veletrh doporučuju, nejvíc značek na jednom místě a možnost dotazů většinou přímo na majitele / výrobce. Náš božskej kočár bych prostě ani na netu nedohledala, protože není nijak známej, ale musím říct, že nám ho všichni chválí. Náš model je nakonec Jedo Bartatina. Vzhledem k tomu, že jsem v počáku vybírání dost tápala (i v pojmech) vysypala jsem ze sebe i průvodní tipy a otázky k tomu, jak se dopracovat k ideálnímu kočárku právě pro Vás, pokud jej třeba zrovna budete shánět (anebo za pár let :-). Brzy bude na blogu.
Leave a Comment